Hranice Open Air Fest potřinácté

To poslední, co jsem čekala, bylo to, že nám nebude pršet. A nějakým zázrakem – ani kapka. A v tomhle duchu se pohyboval celý letošní HOAF – nečekám moc, ale nakonec jsem mile překvapená.

Výběr kapel začíná už po skončení předchozího ročníku. Hlavním tahákem měla být Kapela Michala Hrůzy, kterou mi navrhla Markéta Janigová a pak Kašpárek v rohlíku, což je moje srdcovka a jde o bejbypunk pro celou rodinu. Ale strašnou radost mi udělali ašští hudebníci, kteří se dokázali dát o prázdninách dohromady a zahráli svůj třetí koncert s kapelou PoNorka, v čele s Janou Norkovou. Díky nim bylo dost diváků i na úplném začátku programu. "Žádnej stres" jsou týpci, hrající takový pop punk, stravitelný také pro širší publikum. No a na závěr programu P/ST – to byl tvrdší žánr, alternativ rap, který nám rozvibroval trika a zvukaři Pavlovi vlasy na hlavě. Aparatura jela na doraz, ale vše zvládla a Pavel nás má prý zase rád. Nepadala totiž elektrika (díky Václavu Šnajdrovi), což Dan Mašlár okomentoval před diváky, že to je vlastně trochu nuda, ale všichni víme, že si někde v koutě své starostenské duše zhluboka oddechl a já si schovala připravenou výpověď.

Letos jsme po kapelách na hlavním podiu zakončili program DJ Kouckým v party stanu, což samozřejmě neuvítali milovníci drumů a techna, ale tenhle tah ocenila spousta roztančených lidí, kteří na širokou škálu hitů tančili do 3. hodiny ranní. A i zde došlo k velké úlevě – konkrétně Elišky Trampuschové, která pana Kouckého doporučila.

Tuhle akci dělají příjemnou i aktivity kolem – pohádka Princezna na hrášku, kterou zahrála Káťa Pokorná z chebského divadla (a zvládla nelehký úkol bez mikrofonu ustát zvučení Kašpárka, za což se jí omlouvám). Dále pak tvůrčí dílna Pavly Vargové z Becherovy vily, v rámci níž si zájemci mohli vyrobit papírovou LP desku, nebo akrobatický koutek s lektorkami z Cirkusu Cerés. Malování na obličej pak parádně zvládla Kačka Blašková. Zaskotačit si mohly děti ve skákacím hradu Martina Budy.
Útroby i fasádu Sokolovny pak tradičně naladil do správné HOAFové atmosféry Vašek Kárník s výstavou fotek z minulých dvanácti ročníků. Letos k tomu přibyly objekty v rámci výstavy umělce Milana Odina Stiury, který bydlí kousek za trojstátím na německé straně a inspiruje se právě naším regionem. Výstava je k vidění do konce srpna.

Milým překvapením byla výstava fotografií koček za hlavním stanem, kterou spontánně zrealizovala naše hranická Maggie Leboe.

O napojení a nakrmení diváků se starali Jirka Šakal a Sokýč, Bar v Sadu v čele s Maruškou Ponikelskou a přespolní foodtruck, Maggie dodává jídlo pro kapely.
Bylo moc fajn, když atmosféru festivalu chválili kapely i návštěvníci – místní i přespolní.

Děkujeme všem, kdo se podíleli na přípravě, realizaci i úklidu po akci:
Andy Hlaváčkové za grafiku i fotky, Soně Peškové, Míšovi Nemčekovi, Vaškovi a Ivce Kárníkovým, TS Hranice, brigádníkům Kláře, Hugovi, Vaškovi a Jurovi, Pavlovi Bartákovi a jeho týmu za skvělý zvuk.

A především díky všem, kdo se navzdory nepříznivé předpovědi vypravili na nejzápadnější festival Česka. Vaše přání na další ročník si rádi vyslechneme.

S láskou, Pavla Hošková

Fotoreport si prohlédněte zde: 

• 1. část
• 2. část

Reportáž Mvtv: