Každoročně, a to již od roku 2005, na naší škole vyvěšujeme tibetskou vlajku a vyjadřujeme tím solidaritu s touto zemí.
V úvodu před samotnými prezentacemi jsme si vysvětlovali, jaký je význam pojmů
egoismus a
altruismus. Povídali jsme si o síle myšlenky, o strachu ze silnějšího a o významu rčení:
sytý hladovému nevěří a
nehas, co tě nepálí.
Žáci 9. třídy si připravili prezentace, které následně předváděli nižším ročníkům II. stupně. Prezentace spojené s besedou probíhaly v učebně dramatické výchovy na I. stupni. Z učebny se do okolí šířila vůně vonných tyčinek, čerstvě uvařeného čaje, plápolaly zde svíčky, nad hlavami se vznášely typické tibetské praporky a pod tím vším z ticha vyplouvaly na povrch zvláštní zvuky tibetských mís.
Po shlédnutí prezentací ( Jan Starsiak, David Ureš, Veronika Heišteinová a Martin Sidor), ve kterých se objevily základní informace o okupaci Tibetu, o symbolech tibetské vlajky, o historii, svátcích a zvycích Tibeťanů, si přítomní mohli dát čaj, složit puzzle s tibetskou tématikou, vybarvit tibetskou mandalu, pokusit se rozeznít tibetskou mísu či si přečíst krátký příběh.
Veronika Heišteinová a Martin Sidor
Neděláme si iluze, že všichni účastníci této besedy byli uneseni z toho, co viděli, slyšeli, čichali, chutnali a hmatali, ani si nemyslíme, že všichni uvěřili ve smysl konání této besedy a že může změnit vyvěšení nějaké vlajky něco konkrétního. Ale věříme, že "pouhá" dobrá myšlenka ja taky energie, kterou můžeme odeslat tak jako sms zprávu či e-mail a že naučit se soucítit s někým, kdo je na tom hůř něž já, je pro život důležitější, než schopnost napsat správně i-y ve slově myšlenka.
Helena Miklušová a Václav Kárník









