Aktuality - archiv - Aktivity Hany Mudrové ze Studánky podporují komunitní život v regionu

Pro radost a vzpomínání

(Práce s obecnou i místní historii a se vzpomínkami návštěvníků na Ašsku)

Jak a proč:

Od léta roku 2021 nezávisle na sobě hledali dva manažeři, pan F.Hupka a pan T.Rudolf, možnosti posílit po covidových omezeních komunitní život na Ašsku. Oslovili mne jako možnou spolupracovnici. 

První etapa:

Již v září 2021 jsem zahájila spolupráci s p. Hupkou na komunitním dni v Kopaninách výstavou o domácnosti a kuchyni

od r. 1900 -1 1970. Byla doprovázena informacemi na letácích (průvodní výstavou, o drátenících a designérech skla) a mým průvodním slovem.

Na základě zkušeností a ohlasů mezi návštěvníky (do areálu přišlo kolem tisíce návštěvníků a na výstavu samotnou jich dorazilo několik stovek) jsem se rozhodla pro další spolupráci v této oblasti a během podzimu přislíbila pomoc i panu T.Rudolfovi při konání ašských trhů v centru města, opět jako kulturní součást této formy komunitního setkávání občanů.

Předpokladem k mé osobní angažovanosti byl a nadále zůstává zdroj vystavovaných předmětů, tedy mé sbírky, vzniklé na základě mé práce se vzpomínkami seniorů, cca patnáctiletá zkušenost s kombinací přednášek a využití předmětů i pro historicky vzdělanou společnost fandomu, zkušenost s  vystupováním na veřejnosti.

Každou výstavu provází originální leták s informacemi o tématu (stávají se i sběratelskými předměty), často i samostatný list s dalšími informacemi – od citace vzpomínek  na dráteníky po souhrn rad pro hospodaření teplem a energiemi, tématickým fejetonem apod.

Tento projekt byl z mé strany plně dobrovolnickou prací ve prospěch občanů Ašska.

Úvodní  výstava 18.září 2021 při komunitním dni v Kopaninách byla  až nečekaně poznamenaná  doslova hladem lidí po společných zážitcích. Návštěvníci  spokojeně kvitovali množství  vystavených předmětů, svěřovali se se vzpomínkami. Mnoha věcí se museli vzdát při stěhování do menších bytů nebo vyklízení po zesnulých příbuzných.  Byli za výstavu vděční .

Projekt tím na samém začátku obhájil svou funkci jako potřebný a novátorský přístup ke specifické formě  zábavy, poučení a zároveň bezpečnému prostoru pro cesty do vlastní minulosti, což se během dalších setkání s lidmi projevovalo i vyslovováním díků právě za onu možnost znovu se setkat s předměty mládí a dětství, ukázat rodině, co a jak jsme používali my nebo jsme ještě používat viděli.

Druhá etapa – linie Aš:

V dubnu, na Bílou sobotu, byly 16.4. zahájeny první ašské trhy  na Poštovním náměstí s cílem oživit střed města a představovat místní řemeslníky a umělce.  Zájem občanů předčil očekávání. Výstava v krytých prostorách byla věnována „Zapomenutým pokladům“  a osobnosti Ludvíka Faterdly, špičkového odborníka, který v letech 1945-1948 pokračoval v tradici textilní výroby, obnovil textilní průmyslovku, podporoval kulturu a sport.  K dispozici byly i dokumenty, poskytnuté jeho rodinou.

Návštěvníci se zajímali o další setkávání a výstavy, opět chválili vystavené předměty, průvodní slovo i důležitost, jakou přikládám takzvaně obyčejným, každodenním věcem.

Podobně probíhaly další výstavy, od června přestěhované do Parku historie, kdy bylo nutno možnosti předvádění artefaktů a dokumentů přizpůsobit syrovému prostředí sklepů:

21.5. Svědkové doby – dokumenty a staré tisky, jaké nás ještě dnes provázejí a oslovují, včetně ukázek pro studentyod 16.století, samozřejmě i několik dalších artefaktů do cca r. 1940

20.6. Život v Protektorátu -s využitím poskytnutého sklípku jako „bunkru“ . Na  návštěvníky silně zapůsobil svitek s fotografiemi lidí, popravených v pankrácké sekyrárně, dopisy německého vojáka z fronty, denní tisk během osvobození a stavba Lidic.

23.7. Vzhůru, Sokoli!- S představením tří ašských osobností, spojených se sokolským hnutím, včetně paní Míkové, která cvičila jako dorostenka v r. 1948 na Strahově, P. Faterdlou, který spolupracoval s náčelnicí místního Sokola a panem J.L. Doubravským, hudebním skladatelem, který se přistěhoval do Aše v r. 1948.

21.8. Rok 1968, který představil lidem Pražské jaro i začátek normalizace, opět s dobovými dokumenty a ašskými záběry ze sbírek rodiny Balšánových a pana Mastného, opět doplněné dobovými ukázkami letního oblečení a doplňků, děti zaujaly dva pokojíčky s dobovým nábytkem pro panenky. Výstava byla doplněna soutěží pro návštěvníky -  výzvou k určování herců a hereček na dobových snímcích.

17.9. Učitelský chlebíček- z důvodů špatného počasí byly trhy umístěny v AKS a zamýšlená výstava rozšířena o známé (a učebnice doplňující) dětské knihy a leporela, včetně opětného vystavení pokojíčku „školní třída“. Zabývala se situací učitelů od 18.- 20.století  včetně známkých zdejších pedagogů Liškových. Návštěvníci spontánně vzpomínali dalších svých učitelů a oceňovali jejich práci.

Negativa:

Propagace trhů byla naprosto nedostatečná, nejlépe probíhala na FB (zajištěná panem Rudolfem), který není rozšířený mezi mladou a střední generací. Zpočátku se ukázala také hranice mezi jednotlivými „bublinami“ ašské veřejnosti. Výraz pochází od dvou nezávislých osob.

Mnozí  mí známí byli překvapení faktem konání trhů a mých výstav, netušili ani na počátku června, že jde o místní lidi a podobně. Mnozí reagovali až ukřivděně, že jim nikdo nic neřekl.

Nepodařila se ani pozvání pro další média chebského regionu.

Infocentrum rovněž nedokázalo akci dostatečně propagovat, navzdory snahám pana Rudolfa nedošlo ani k představení všech, kdo na trzích předváděli svou činnost.

Závěr:

Ašské trhy poskytovaly návštěvníkům další kulturní možnosti, práci s dětmi, divadélka, hudební doprovod,  písničkáře, kreslíře a podobně.  Spolu s nimi byly doprovodné tématické výstavy hodnoceny velmi příznivě, turisty z vnitrozemí dokonce jako unikátní.  Výstavy  vyznívaly jako příjemná a zajímavá událost, na kterou se občané těšili a datum  si zapisovali do kalendáře. Trhy si získaly své jméno navzdory mlčení.

Druhá etapa – linie Kopaniny:

5.6. Svět dětí – výstava věnovaná různým potřebám dětí a jejich hračkám od r. 1900 po cca 1970 (jen panenek tam bylo 63, včetně několika  mladších), včetně možnosti pohrát si s klasickými dřevěnými kostkami. Několik dětí si stavět zkusilo.

10.9. Škola kdysi, pradávno a skoro včera- ukázky školních prací, pomůcek a učebnic, dokumentů, týkajících se žáků a školy od cca 1864 –sedmdesátá léta, včetně střeních škol a učilišť. Některými učebnicemi bylo možné i listovat, velké pozornosti se těšil soubor knih z první třídy ze 60.let – červený slabikář, bílá početnice.

Negativa:

Malá podpora jiná, než osobní od pořadatele a mé osoby.  Pouze návštěvníci oceňují mé přípravy a rozsahy výstav.  Mimo výstavní dobu Kopaniny znamenají cca 5 hodin příprav  na místě…

Závěr:

Komunitní dny na zámku v Kopaninách jsou i za méně příznivého počasí centrem zájmu lidí ze širokého okolí, přicházejí i návštěvníci z Německa.  Mají  odlišný průběh, nijak se nekříží s akcemi v Aši, návštěvníci je vnímají jako vzájemně se doplňující.

Obě linie programů prokázaly svou dobrou životnost a potřebnost pro občany Ašska i dalšího okolí a dokážou dobře plnit funkci  posilování zdejšího komunitního / sousedského života díky možnostem vzájemného setkávání a sdílení společných zážitků.

Studánka, 20.10.2022                                                                                   

Bc. Hana Mudrová