A picture

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní aplikace

mobilní apgooglehttps://apps.apple.com/cz/app/v-obraze-vim-co-se-deje/id1128876118?l=cs

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Rychlé kontakty

Adresa
U Pošty 182
351 24 Hranice u Aše

Spojení
Tel.:354 599 951
fax: 354 599 969
info@mestohranice.cz

Úřad odpovídá

Rozpočet

Rozpočet

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Slovak Spanish

Aktuální teplota

29.11.2020 11:34

Aktuální teplota:

1,8 °C

Vlhkost:

71 %

Rosný bod:

-2,9 °C

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 140
TÝDEN: 2535
CELKEM: 873306

Obsah

Nevešlo se celé do Zpravodaje č.6

Typ: ostatní
M.DzianováCelý rozhovor s Mirkou Dzianovou.

M.Dzianová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: Mirka Dzianová se svým psím miláčkem Diegem (Lauro de los Escorpiones BLancos)

To, že je naše poloha specifická – je každému jasné. Ještě více mi to došlo, když se naši psi – huskouni rozhodli prozkoumat okolí a vůbec nedbali toho, že překračují státní hranici. Za pár okamžiků se ocitli v Německu a bylo zle. S velkým studem přiznávám, že se nám to nestalo poprvé – naši čtyřnozí dobrodruzi využijí každou příležitost, každou naši nepozornost, kdy můžou vyrazit za poznáním. Takže pomoc od paní Dipl. Ing. Mirky Dzianové  jsme využili už víckrát a já si řekla, že službu této (nejen) psí andělky představím i těm, kdo mají spořádané domácí mazlíčky. S rodilou Karlovaračkou, která nyní žije v Německu ve městě Plauen   jsme rozhovor udělaly přes email.

1)Pracujete pro Euregio Egrensis AG Sachsen/Thüringen, věnujete se tedy ve své profesi přeshraniční spolupráci, ale i ve svém volném čase využíváte kontakty na české i německé straně ke své dobrovolnické aktivitě – dohledávání ztracených psů a jejich navrácení k majitelům. Spolupracujete s útulky a záchranáři na německé straně. Kdy, jak a proč jste dospěla k tomuto „koníčku“? Studovala jste VŠ Zemědělskou v Praze, zřejmě jste měla k přírodě, zvířatům vždycky blízko.

Moji rodiče pracovali celý život v lese a díky nim jsme měla k přírodě vždy velmi blízko. Takže jsem se po bakalářském studijním programu „Právní specializace“ rozhodla studovat na Fakultě životního prostředí. Já už od malička milovala zvířata a hlavně psy, říkali mi psí máma. Bohužel jsem si svého vlastního nikdy dopřát nemohla. Rodiče byli názoru, že pes v bytě je týrání. Chodila jsem venčit pejsky jiným lidem, např. seniorům. Svého prvního psa jsem si pořídila až teď, kdy mi to práce dovolila a usadila jsem se v Německu.  Pes je pro mě víc než jen zvíře, ale parťák, člen rodiny a jsme na sebe tak moc navázaní, že si vůbec nedokážu představit, že by se mi zatoulal. Jednou se mi to bohužel stalo, když k nám dorazila psí puberta. Bylo to 5 nejdelších minut, kdy jsem pak začala panikařit. Bohudík se během chvíle sám vrátil. Díky tomu jsem se dostala k tomuto tématu. Intenzivněji se tomu věnuji pár let, kdy jsem se stala jedním ze správců facebookové stránky „Ztracení a nalezení psi u hranic“.  Společně s Danou Cerny řešíme převážně německy hovořící země. Já žiji v Německu a ona v Rakousku, kde má více kontaktů. Toto je velmi důležité, jelikož s rakouskými útulky a spolky je opravdu těžká spolupráce a v jejich očích jsme často všichni jenom tyrani. Sdílíme i Slovenskou hranici a v Polsku máme také úžasnou podporu.

Za ty roky jsme si vybudovali osobní přátelské kontakty s různými útulky, ochranáři zvířat ale i policií nebo s městy a obcemi. Tuto důvěru jsme si však museli pracně získat a moc si jí vážíme. Bez těchto kontaktů by to opravdu nešlo a myslím, že si toho jsou vědomy obě strany.

2)Co je tedy Vaší profesí, pracovní náplní – našla jsem, že jste mmj. koordinátorka pro mapování vlků..?

V EUREGIU EGRENSIS pracuji jako projektový koordinátor a manažer síťování.  EUREGIO EGRENSIS spravuje fond malých projektů v rámci programu spolupráce Svobodný stát Sasko -Česká republika 2014-2020, a z tohoto fondu poskytujeme dotace žadatelům.  Jako projektová manažerka provázím projekty a kontroluji, zda vše proběhlo tak, jak to žadatel uvedl.  Projektový žadatel k nám zašle veškeré podklady pro vyúčtování projektu a já musím zkontrolovat, zda vše odpovídá požadavkům na splnění dotačních podmínek a poté podklady předám do Saské rozvojové a dotační banky v Drážďanech k závěrečné kontrole.

Jako manažer síťování pomáhám s hledáním projektových partnerů, jsem zapojena do dalších EU nebo přeshraničních projektů a mimo jiné podporuji Landratsamt Vogtlandkreis (Okresní úřad Vogtland).

Monitoring vlků mě moc zajímá, ale neprovádím ho. Ani bych to časově nemohla stíhat. Ale díky dohledávání psů jsem se jednoho dne zapojila do hledání polovlka Baklyho, kterého adoptovala z útulku Štěpánka Kadlecová z Vejprt. Po týdnu využil chvilky, kdy majitelka odjela nakoupit do německého Annaberg-Buchholz, a vydal se jí hledat. 3 náročné týdny hledání, stopování, mnoho nocí bez spánku, aby v tom Štěpánka nebyla sama a nevzdala to.

U Baklyho se projevilo to, co se u psů často stává, a to, že pes přepne do nouzového režimu ve snaze o přežití a tím v hlavě potlačí všechny vzpomínky na majitele a domov, takže i když ho vidí, tak k němu nejde a uteče. Jak náročné to bylo svědčí i to, že o tom Štěpánka píše knížku. Něco málo o tomto příběhu je i zde:

https://issuu.com/hnuti.duha.olomouc/docs/cosmopolitan-2018-05-24?fbclid=IwAR2GucdShOgfmYuD5kqR1xb1BfHrqT4j2BZajjJStjn4rnB2bMciVXqlVsM

Tato zkušenost se stopováním psa Štěpánku tak fascinovala, že když se objevily první zmínky toho, že se asi po cca 200 letech do Krušných hor vrátil vlk, přihlásila se jako dobrovolnice do vlčích hlídek u hnutí Duha (https://www.selmy.cz/).

Jinak se Štěpánka věnuje i vzdělávací činnosti, takže pokud by měl někdo zájem o přednášku o šelmách v ČR, je tou nejlepší volbou. Často přednáší pro děti i dospělé.

foto

Jelikož miluji přírodu tak mě samozřejmě fascinují i vlci. Proto jsem se snažila o přeshraniční spolupráci i v této oblasti, a to mne zavedlo i k další mé činnosti v Německu a to je Regicrowd, který je podpořen Svobodným státem Sasko ve spolupráci se Saskou státní nadací pro přírodu a životní prostředí (Sächsische Landesstiftung Natur und Umwelt) a podporuje občanskou iniciativu tykající se životního prostředí a vzdělávání v této oblasti.  Následně v rámci přeshraniční spolupráce s podporou programu spolupráce Svobodný stát Sasko-Česká republika 2014-2020, vznikl také velký projekt „Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině (OWAD)“ https://owad.fzp.czu.cz/cs/https://www.navratvlku.cz/ . Takové přeshraniční projekty mne vždy velmi těší, ale mohlo bych jich být více.

 

3)Můžete popsat, jak nejčastěji funguje záchrana zatoulaných mazlíčků, a mohla byste zmínit některé zajímavé příběhy? V online konverzaci jste psala o tom, že záchranářství může mít i stinné, až nelegální stránky, že se za záchranářku neoznačujete. Můžete to rozvést?

Dříve jsme seděli u počítače nebo mobilu od rána do noci, aby nám neunikl žádný pes, který potřebuje pomoc. Bohužel to takto nešlo dlouho. Bylo to velmi psychicky náročné, člověk se nevěnoval naplno práci, rodině, přátelům, ale ani svému čtyřnohému parťákovi, který si to zaslouží. Je s námi jen velmi omezenou dobu a je třeba si užít každou chvilku, kterou spolu můžeme trávit.  Nyní nám většinou píšou lidé nebo útulky sami, popř. když náhodou na něco narazíme nebo nás někde někdo označí.

Zjistíme důležité informace včetně fotografie psa. Vytvoříme 2 jazyčný příspěvek na našich facebookových stránkách a sdílíme do skupin dle místní příslušnosti. Jako první se sdílí do nejlepší stránky na ztracené a nalezené psy v ČR a tím je facebooková stránka „Ztracení a nalezení psi“. Tato stránka funguje na bázi dobrovolnictví a psi se řadí do alb, což málokdo dělá, protože je to velmi náročné. Takže pokud se najde pejsek nebo se ztratí, je možné prolistovat přehledná alba, kde jsou fotografie všech nalezených nebo ztracených psů včetně odkazu s podrobnostmi.  Dále se to sdílí do příslušných zahraničních skupin, se kterými spolupracujeme a dále kontaktujeme i místní spolky, útulky, ale i obce nebo města.  Například u Vašich psů to jsou 4 útulky, 3 spolky ochránců zvířat, 8 facebookových skupin v Sasku a Bavorsku, bavorská policie, města a má kamarádka co se specializuje na Husky a pokud se někde nějakých v Sasku najde, tak kontaktují převážně jí. Tak jak tomu bylo i naposledy 😊 Ale Huskouni už jsou takoví. Prostě věční útěkáři. To neznamená, že se u Vás nemají dobře, jen jsou duší dobrodruzi. Je opravdu těžké je zabezpečit a ještě tak, aby byli ochránci zvířat spokojení.

Tato naše činnost je dobrovolná a zcela zdarma, ale lidé také musí pochopit, že chodíme do práce, máme své rodiny, povinnosti, ale i koníčky a opravdu nejsme na zavolání nebo napsání vždy k dispozici a také si zasloužíme volno. Na stejné činnosti si někteří postavili živnost a nechají si za to slušně zaplatit, ale pro ty to rozesláním na balíček emailů nebo sms bohužel končí.

Dost často poslouchám, že vlastně nic neděláme, jen sedíme za klávesnicí.  To je ale od lidí, kteří mají za klávesnicí plnou pusu řečí a nikdy nikomu nepomohou, jen hledají možnost, jak si někde vylít své frustrace z nudného života a hledají kde koho mohou zkritizovat. To je možné si všimnout u mnoha příspěvků. Tyto příspěvky nejen že nepomohou, ale komplikují nám práci, protože se v nich mohou ztratit ty důležité informace.

Pokud je to možné tak jsem už byla na fyzickém hledání psa např. jak tomu bylo u Baklyho nebo v Kraslicích ztracená fenka Švýcarského ovčáka, která se zdržovala u nebezpečné železniční tratě a také u ní se projevil stejný úkaz jako u Baklyho a k majitelům jít nechtěla. Pak se jí podařilo zavřít u lidí na zahradě a když si ji majitelka vyzvedla, fenka se chovala, jak kdyby se nic nestalo.  A i zde se objevily hloupé komentáře lidí, že je divné, že fenka nechce k majitelům, že se tam určitě neměla dobře, jinak by přeci sama přišla. Pokud nic nevím, nesoudím. I u Vašich Huskounů to není problém, že by se u Vás neměli dobře nebo že by se nudili. Husky jsou duší dobrodruzi. Ta kamarádka s Husky mi vyprávěla, jací jsou to útěkáři  i přes to, že s nimi dělá Mushing (tahání saní nebo káry). Není snadné je zabezpečit.

Často mě to stojí i mé vlastní finance, mnoho najetých kilometrů, mnoho telefonátů. Nejen, že pomáhám dohledávat ztracené psy nebo nalezeným hledám majitele (mezinárodně), ale je mnoho dalších činností s tím spojených. Např. se na mě obrací s žádostí o pomoc při podezření na týrání, řešení množíren, ale pomáhám i s umisťováním psů.  

Jeden případ byl pes, který byl nalezen u pána, který v Německu zkolaboval a musel do nemocnice. Obrátili se na mě, že majitel je Čech, tak zda mohu pomoci najít jeho rodinu, aby si pejska vyzvedli. Ve spolupráci s místní městkou policií Rotava jsme zjistili, že pán je bezdomovec a rodina o něj ani o psa nemá žádný zájem. Pán z nemocnice pak odešel a nikdo o něm nic nevěděl, po psovi se nesháněl a prý už ani nevěděl kdo pořádně je. Rodina, která se o psa v Německu starala, o něj projevila zájem, a tak jsme řešili, jak to udělat legální cestou. Tento příběh dopadl dobře, pejsek tam zůstal. Byla jsem ho i několikrát navštívit a pes se tam chová, jak kdyby tam od jakživa patřil. Takové příběhy potom člověka motivují, že to opravdu má smysl.

foto

Foto: Pejsek dostal v Německu jméno Goro a žije šťastný život

Nebo český pes Husky nalezený v Polsku. Podařilo se nám nalézt původní majitelku Češku, která psa darovala v rodině a pes pak putoval z ruky do ruky. Této paní ale osud psa nebyl lhostejný, tak jela stovky kilometrů psa vyzvednout a další stovky kilometrů převézt do Německa, kde se mi ho podařilo umístit právě u kamarádky, která se záchraně Husky věnuje a pejsek má teď šťastný nový domov. Příběhů bylo mnoho, to by bylo na knížku.

Já si moc vážím lidí, kteří nezištně dobrovolně pomáhají. Takové lidi moc ráda podpořím a s takovými lidmi i ráda spolupracuji. V záchranářství je mnoho černých ovcí, kteří to dělají z různých sobeckých příčin, ale pomoc zvířatům to bohužel není.  Točí se v tom hodně peněz, a to je vždy příležitost, jak to využít ve svůj osobní prospěch. Zakládá se mnoho nových spolků s netransparentním účtem, kdy vlastně není žádná možnost využití darovaných příspěvků ověřit. Lidé se o to ani nezajímají, protože mají dobrou víru v to, že to jde na zvířátka.  Nebo mají transparentní účet, ale na něm drží minimum, aby lidi viděli, jak málo na péči o zvířátka mají, a přitom peníze přesouvají na své netransparentní nebo osobní účty.

Máme tu spolky, kteří si hrají na orgány státní správ, chodí domů k lidem a domáhají se kontroly zvířete, dochází zde k zastrašování, vyhrožování a jiným mafiánským praktikám. Některé spolky nezveřejňují nálezy zvířat a rovnou je dávají protizákonně do adopce. Odmítají vydávat neočipované psy s výmluvou, že majitel bez čipu nemá možnost, jak vlastnictví zvířete dokázat, což je samozřejmě hloupost. Nejednou jsem lidem pomáhala psa z takového spolku dostat. Objevují se zde časté „záchranářské krádeže“ zvířat.

Jeden případ na ukázku i když není z našeho kraje:

Případ nálezu štěňátka u branky soukromého azylu pro psy. Pejsek trpí postižením pohybového aparátu, je celý zkroucený. Šokující pro profesionální záchranáře je to, že cizího psa vezme do svého domu k ostatním pejskům, které zde má v péči, karanténa zde asi neexistuje, čímž vystavuje ostatní psy velkému riziku. Dále, aby bylo video poutavější, tak ho nechá se plazit po kluzké dlažbě. Okamžitě srdceryvný příběh a na konci samozřejmě číslo účtu, aby mohli nebohému pejskovi pomoci. Do této doby nic neobvyklého. Kdyby se nezjistilo, že vedoucího tohoto spolku přátelsky spolupracuje s množitelkou plemene (bohužel také nic ojedinělého), jaké bylo shodou okolnosti nalezeno právě u branky daného azylu. Další náhoda, že zrovna stejně stará štěňata tato množitelka i nabízela. Takže nepovedený kousek? Tak proč na něm nevydělat? Postupně se do toho zapojují i další organizace, specializující se na toto plemeno a chtějí psa převzít do péče. Zdroj peněz přeci nevydají. Takže se řeší, zda byl vůbec nález řádně oznámen a nahlášen. Do případu se zapojuje i obec. Náhle se zde objeví Prinscreeny z konverzace vedoucí spolku s ostatními záchranářkami ze soukromé skupiny, kdy paní vedoucí sděluje, že jí u branky asi přistane náhodně krabice se štěňátky.

foto

Dále zde vysvětluje svým spolupracovnicím, jak napsat příspěvek co nejlépe, lhát, aby se co nejvíce zviditelnili.

foto

Ještě pořád je to všechno náhoda? Na pejska se vybere několik desítek tisíc na léčbu. Ty padnou na nový plot, aby mohl být konkrétní pejsek venku a na další „chod“ spolku. Pejskovi se daří lépe a když dochází peníze na transparentním účtu, zjistí se u pejska vážná nemoc, kterou mohou operovat jen v Německu a to bude stát dalších pár desítek tisíc a vše začne na novo. Pejska do adopce odmítají vydat i když se nabízí, že operaci sami zainvestují.

Bohužel všechny tyto věci hází špatné jméno na záchranářství jako takové, což je opravdu smutné a na ty, kteří to opravdu dělají srdcem, se již nedostane a ti to často táhnou ze svých soukromých prostředků a živoří.  

Proti takovým spolkům a pseudo útulkům budu vždy kriticky vystupovat, i když to často schytám od jejich zaslepených fanatických stoupenců. Jde mi o zvířata.  Někdo si řekne, ale tak hlavně že pomohou nějakým zvířatům, že nalezená zvířata mají nový hezký domov. Ono to je hezké, než zjistíte, že je to často jen póza, kolik zvířat nedostane potřebnou péči, kolik zvířat zde zbytečně umře, nebo pokud se jedná o Vašeho vlastního psa, kterého vám odcizí, protože usoudí, že pes se u vás nemá dobře, protože smutně kouká. Oni to totiž poznají i z fotky. Nebo pokud se na daný spolek obrátíte se žádostí o pomoc se zraněným zvířetem a oni vám sdělí, že ho tam máte nechat, že stejně zdechne.

Dále tu jsou fanatičtí ochránci zvířat odsuzující téměř všechno včetně jakýchkoliv aktivity se psem, sportování se psem, musherství, trénink psa, vše je týrání. Pejsek má ležet hezky doma v postýlce, papat a chodit na procházky.  Bohužel takto dnes často záchranářství vypadá.  Proto se záchranářkou nechci nazývat. Pomáhám jen v rámci svých možností. A když si zvířata brát domů nemohu, tak podporuji materiálně ty, co fyzicky pomáhají (v ČR i v Německu).

Mrzí mě, že se o ta zvířata nepostará stát a že vůbec takové spolky musí vznikat.

Vím, že jsem teď napsala mnoho negativních věcí a teď asi mnoho lidem vrtá v hlavě, zda ještě vůbec pomáhat či ne. Má odpověď je rozhodně ANO, pomoc je potřebná, jen prosím dobře přemýšlejte, koho podpoříte. V dnešní době sociálních sítí a internetu je mnoho možností, jak si spolek, útulek ověřit. Zajeďte tam a ptejte se. Pokud chcete podpořit materiálně, doporučuji je kontaktovat a zeptat se jich, co konkrétně potřebují. Mnoho lidí chce v dobré víře pomoci, nemají takové finanční možnosti a bohužel pak koupí něco co se vyhodí, protože to není vhodné. Tím myslím např. velmi nekvalitní krmení. I zvířata v útulcích si zaslouží kousek masa a to, že je na něco velká reklama neznamená, že je to kvalitní. Často tam jsou pejsci s různými zdravotními problémy, které vyžadují speciální krmení. Můžete pomoci s venčením, úklidem. Možností je mnoho a člověk nemusí posílat jen peníze. Existuje i mnoho akcí výrobců krmiva, kdy můžete pomoci jen tím, že opakovaně kliknete na odkaz. Ti na základě počtů kliků pak dodají kvalitní krmení přímo dotyčným útulkům nebo spolkům.  

A nemusíte pomáhat jen útulkům a spolkům, ale třeba sousedům. Seniorům s venčením psa, návštěvou veterináře nebo s koupí krmení. Pro osamocené seniory jsou zvířata většinou to poslední, co mají a dodávají jim pocit, že nejsou sami. A jsou i takové spolky, co seniorům zvířata odebírají a tlačí na ně psychicky, že se jinde budou mít lépe (další hyenismus).

Nebo pokud víte o někom, kdo ve vašem okolí zvířátkům pomáhá tak mu můžete pomoci nebo mu přispět nějakým krmivem.

4)Jaké máte jiné koníčky – vím, že se svým psem sportujete, účastnila jste se (s naší knihovnicí Blankou:) závodu Mud Dog race. Máte ještě na něco jiného čas? Jestli to není příliš osobní, jak jste se dostala do Německa a kde se cítíte být doma?

Mé koníčky jsou opět spojené jak jinak než se psem. Mít takového psa je velká zodpovědnost a znamená to hodně odpírání a mnoho času. Pokud tohle člověk nechce akceptovat, psa by si pořizovat neměl.  Psům jako mám já nestačí jen procházky. Potřebují práci, pocit z dobře odvedené práce, a hlavně zaměstnat hlavu. Unavený pes = šťastný pes i majitel.  Proto jsem se v Německu rozhodla, že začnu navštěvovat cvičák už i jen proto, abych psovi mohla dopřát běhat na volno a nebála se, že se mi zaběhne.  Argentinská doga je lovecké plemeno, šlechtěné na lov pum a divočáků. Baví ho kousání (lovení) a stopování, takže jsme se vrhli na sportovní kynologii. Poslušnost není jeho nejoblíbenější činnost, ale bez ní to prostě nejde v žádném sportu.  Moloss není zrovna plemeno přímo vhodné pro takový typ sportu, takže to s ním není snadné, člověk se musí obrnit velkou trpělivostí, ale pokud mu to podáte jako zábavu (jako každému psovi), je i s tímto psem možné skládat zkoušky na hezké úrovni.

foto

Foto: Kennyphoto - trénink obran u Hundesportverein Plauen Echo e.V. ,

Pro sportovní kynologii pes nutně potřebuje mít fyzičku. Panička se také potřebuje po té sedavé práci hýbat, tak není nic lepšího než to skloubit, a tak jsme začali s canicrossem. Nejsem žádný velký běžec, aby se u toho pes stačil pořádně unavit a tak jsem byla nucena si po více jak 25 letech pořídit opět kolo, později koloběžku a začali jsme s Bikejörkingem  a Dogscooteringem. Mud Dog Race byla obrovská výzva a šílená jízda, ale neskutečný zážitek a příští rok se tam s Blankou určitě uvidíme znovu. Blanku znám také díky dohledávání psů.

foto

Foto: Dogscootering v Krušných horách

Teď jsem začala s fotografováním a stříhám různá videa. Ale díky těm všem aktivitám nemám čas se tomu na plno věnovat tak, jak bych chtěla.

Díky svému dřívějšímu automobilovému koníčku jsem měla mnoho přátel v Německu. Líbilo se mi tam, líbilo se mi, jaké možnosti tam mají a nebudu lhát, že se mi samozřejmě líbilo i finanční ohodnocení za odvedenou práci. Tak jsem se v roce 2013 rozhodla dát v práci výpověď a zkusila na blind své štěstí v Německu. Začátky nebyly vůbec snadné. Moc jsem neuměla německy, a tak jsem si hledala práci takovou, kde mohu pracovat i bez toho. Školy jsou k ničemu, když se nedomluvíte. Tak jsem si začátky odmakala v lakovně jako jediná žena tam.  Později jsem měla to štěstí a narazila na inzerát od EUREGIA EGRENSIS. Poslala životopis a zúčastnila se pohovoru. A vyšlo to.  Mám svou práci moc ráda, je to práce snů. Úžasný kolektiv, různorodá práce, jako státní zaměstnanec potkávám mnoho velmi zajímavých lidí, účastním se různých akcí na obou stranách hranice.  A velká výhoda: často mluvím česky, a i mohu brát často svého čtyřnohého parťáka s sebou.

Kde se cítím být doma?

Já jsem Krušnohorec. Na tom se nikdy nic nezmění. Krušné hory miluji a každou možnou volnou chvíli i dovolenou trávím právě zde. Výlety se psem po místech, kde málokdy někoho potkáte, ta specifická krušnohorská krajina, to ticho, ta příroda. Tam jsme oba, já i pes, nejšťastnější.

Vogtland je také velmi krásný. Má krásnou přírodu, lidé jsou zde milí, a proto se zde i cítím tak dobře. Líbí se mi zde, určitě bych tu chtěla zůstat a usadit se natrvalo. Mám tu své přátelé, práci, koníčky a do ČR to mám kousek.

foto

Foto: můj poslední výlet v Krušných horách

5) Je něco, co byste vzkázala do Čech – (může a nemusí se to týkat pejskařů)…

EUREGIO EGRENSIS sbližuje lidi na obou stranách hranice. Spolupráce je velmi důležitá nejen pro orgány státní správy a integrovaný záchranný systém, ale i pro obyvatele. Předsudky jsou asi to nejhorší. Lidé na obou stranách hranice jsou stejní bez ohledu na to, jakou řečí hovoří. A přijde mi úžasné, když se lidé přeshraničně navštěvují, pořádají různé akce a setkávají se jako dobří sousedé. Při březnovém LockDownu se tato vzájemná propojenost a potřeba velmi silně projevila.

A co se týče pejskařů? ČIPUJTE a REGISTRUJTE !!!! Nejde o to, zda je to nařízené nebo ne, jestli máte pejska jen na dvoře. Jak jsem psala již výše, stát se může cokoliv, pejska vám ukradnou nebo se zatoulá a je problém. Opravdu to funguje a pomáhá (pokud nenarazíte na záchranáře amatéra).

Jeden příklad za všechny. V Rakousku se zaběhl malý pejsek. Slehla se po něm zem. Po delší době byl nalezen v Rumunsku na ulici, kde jistě víte, jak špatná je tam pro psy situace. Jen díky tomu, že byl pejsek očipovaný se zjistilo, odkud je a mohla se kontaktovat majitelka. A jak se tam dostal? Jednoduše. Pejsek se ztratil u parkoviště kamionů, takže ho pravděpodobně našel nějaký řidič a usoudil, že ho někdo vyhodil, a tak si ho vzal s sebou. Zda mu poté utekl nebo se mu ho nepodařilo dobře zpeněžit není jasné.  I z Hranic byl dlouhodobě hledaný pejsek odvezen dost kilometrů dál. Pak už máte velmi malou šanci pejska dohledat.  A další důvod, proč zvíře očipovat a hlavně u hranic, jsou mezinárodní zákony o přepravě zvířat přes hranici. Pokud se Vám pes zatoulá za hranice a narazíte na striktní spolek nebo útulek, tak Vás vyzvednutí psa vyjde velmi draho. Už se nám to stalo na bavorské straně. Pejsek byl nálezkyní převezen až do soukromého útulku v Regensburgu a ti odmítli psa vydat přes hranice neočipovaného a neočkovaného (bez spojení čipu a očkování nemáte, jak věrohodně prokázat platné očkování u konkrétního psa). Pes může přes hranice až 3 týdny po očkování proti vzteklině, a tudíž se i péče o něj prodraží. Spolek za to chtěl 200 Euro.

Očipovat se dají i kočky.

Ohledně registrů je to u nás velmi složité, protože jsme dopustili vytvoření 15 soukromých registrů, které komplikují dohledávání. Pořád přibývají další, o kterých útulky ani lidé vědět nemusí a je problém.  A i mě nadzvedla ze židle zpráva, že veterinární komora chce vytvořit jednotný povinný registr a zápis do něj bude stát několik set. Proč nevyužít existenci kvalitních registrů, kteří s registrací u nás začínali a mají kvalitní servis? Proč tahat z lidí další zbytečné peníze, když psa již v nějakém registru mají? Kolik to bude stát ČR? Veterináři již mají registr, do které psa musí zapsat, pokud mu vystavují EU PetPass.

V rámci Hranic by pro mě nejdůležitějším aspektem pro výběr registru bylo, zda je mezinárodně propojený, což jsou v dnešní době jen 3 registry. Národní registr (NRMZ), Backhome a nový Pet2me.  Tyto informace je možné ověřit přes stránky http://www.petmaxx.com/ , který prověří čip v mezinárodních registrech. Používán útulky v zahraničí.

I chytré české hlavičky vytvořily aplikace, které jsou schopné prověřit více českých registrů najednou a to jsou:

https://komupatrim.cz

https://www.najitzvire.cz/

Já osobně mám psa registrovaného v 6 registrech ve 3 zemích (pouze 2 jsou placené).

A vzkaz pro „záchranáře“? Pokud to chcete dělat, dělejte to aspoň dobře a v souladu se zákonem. S čistým svědomím a vědomím a hlavně srdcem.

A asi největší prosba. NEKUPUJTE psy bez průkazu původu. Pokud je Vám jedno, že to bude kříženec, je Vám jedno jak bude vypadat nebo jakou bude mít povahu (což u psů bez PP nikdy nevíte co z toho vyroste), ADOPTUJTE. Čistokrevný pes bez PP NEEXISTUJE!!!Neplaťte zbytečně peníze někomu, koho zajímá jen zisk. O množírnách toho bylo již psáno mnoho. Zbytečně doma nemnožte. Venkovní kočičky kastrujte. Kočičí útulky praskají ve švech a mnoho koťátek a kočiček tam čeká na nový domov, pokud mají to štěstí a přežijí. Pejsků, co stále hledá domov je taky mnoho. Uděláte dobrou věc a zvířátko Vám to mnohonásobně vrátí.

Zajděte se do nějakého podívat a na tuto problematiku se jich tam osobně zeptejte.

(Užitečné odkazy, kontakty: fcb skupina Ztracení a nalezení psi u hranic …)

Ztracení a nalezení psi u hranic

https://www.facebook.com/pes.zachrana

Ztracení a nalezení psi

https://www.facebook.com/groups/105375122853619

Registry mnou doporučené (s klientským servisem)

https://www.backhome.cz/

https://www.narodniregistr.cz/ (dávejte si prosím pozor na nově vzniklý registr, který zcela z nepochopitelných důvodů zneužil názvu národní registr a pojmenoval si ho: Národní registr psů. Je to sprosté nekalé obchodní jednání a mnoho lidí si to plete.)

Zde je odkaz na stránky, kde si útulky nebo spolky zadají, co zrovna potřebují a vy jim to můžete zaplatit a oni jim to dodají. Tím máte jistotu, že zakoupíte to, co opravdu použijí:

https://www.nakrmnas.cz/utulky-potrebuji/

https://www.kociciprani.cz/kocky?district_id=9&shelter_id=36&name=#akce

https://plnebriska.cz

Jen za klikání dostanou zvířata kvalitní krmení

https://pomahamkrmit.cz

https://www.clickandfeed.cz

Děkuji za rozhovor

Pavla Hošková


Vytvořeno: 16. 11. 2020
Poslední aktualizace: 16. 11. 2020 13:11
Autor: Blanka Švihlová